Štěpán KOJAN - Nejen o sólovém hraní...
„Co mě na sólovém hraní baví? Když mi to jde a lidi mě berou“ říká v našem rozhovoru skladatel a muzikant Štěpán KOJAN, frontman benešovské skupiny KEKS, který má za sebou velké rozhodnutí – hrát a zpívat sólově. Už má za sebou obrovský úspěch. Vystoupení v Praze „Na Balbínce“, tedy v Balbínově poetické hospůdce. „Hrál jsem sám tři hodiny v tahu, židlička, mikrofon a teď se ukaž!“ A ukázal se v tom nejlepším světle, protože tady natočil CD i DVD Live a navíc zde zahraje znovu 6. listopadu a 5. prosince. Tak jdeme na to... rozhovor začíná...
* Je po prázdninách. Jaké byly? Ryze pracovní? Hrál jsi někde, nebo jsi měl taky nějaké volno - sluníčko, koupačka, hospůdka, pohodička...
„Prázdniny byly hrací. Jako u nás na vesnici mají zemědělci práce nad hlavu, tak my, muzikanti, také. Jako kapela si dovolenou vybíráme již léta v lednu. Letos poprvé letím za sluníčkem k moři. Trochu jsem si přivydělal na harmoničku. Jedna slečna jménem Lenka mi předpověděla , že s ní budu běhat ještě dlouho. Moc na předpovědi nevěřím , ale tomuhle ano. Léto bylo pěkné. Sluníčka a koupání jsem si užil hlavně s malým Štěpánkem. Jsem rád, že nedělá muziku a bude se snad věnovat něčemu pořádnýmu, jak říkala moje máma. Ale když v člověku něco dříme, tak se nedá nic dělat. Musí do toho. Hodně vzpomínám na rady rodičů, a dnes už bohužel můžu říct , že se někdy mýlili, jako třeba “kytarou se neuživíš“, nebo vlasy vypadají, zuby také a charakter zbude. Poznal jsem spousty báječných lidí, kteří se časem povahově změnili, nebo je změnil čas či alkohol, ženy... V minulosti jsem byl taky jiný... Složil jsem písničky, které lidi rádi poslouchají a ptají se mne, jak jsem na to mohl přijít. Takže, já jsem se také změnil. Už se nechci nikdy vrátit do světa, kde se lidem neustále točí hlava, i kdybych nikdy nesložil ani notu. Dnes vidím svět takový jaký je a jsem dokonale šťastný. Takže, žádná hospůdka o dovolený nebyla.“.
* Říkal jsi, že ses v minulosti často opíjel. Kdy přišla ta změna?
„Když jsem začal vystupovat sám. To už se nedalo nic dělat. Jestliže jsem chtěl, aby to k něčemu bylo, neměl jsem na vybranou.“
* Co bys tedy poradil těm, kteří dávají pořád ještě přednost alkoholu před vlastním životem?
„Někdo je v pohodě a ví, kdy má dost. A někdo to zkrátka neukočíruje a plácá se v tom. Musí existovat něco silnějšího, ale někdo to nemůže najít... Já mám všechno, jen to nechci ztratit.“
* Před rokem, v srpnu, tě mohli Benešáci poprvé slyšet hrát sólově. Bylo to v Kavárně U Zeleného stromu. Hrál jsi tam pak ještě několikrát - jaký to bylo? Co posluchači - asi spíš posluchačky, měly tě jenom sami pro sebe....:))
„Když mi P.Kotouč řekl, abych mu šel zahrát jen tak na kytaru do kavárny ,myslel jsem si, že je divnej, že se asi zbláznil. Dnes vím, že jsem se mýlil. Hrál jsem hodně mizerně, měl jsem trému, jako když jsem začínal kdysi dávno. Snad jsem zkoušel, co vydržím a vzdávat se mi to nechtělo. Posluchači se vraceli a posluchaček přibývalo. Ten den jsem zasel jakési semínko, hnojil a zaléval… jako u nás na vesnicí zemědělci, a pak jsme společně čekali na úrodu.“
* Pak jsi hrál taky v Bystřici na náměstí, a pak... pak ještě někde... a ... už TO přišlo?
„To už jsem věděl, kolik unesu. Cvičil jsem jako blázen. Přesto jsem se stále moc kontroloval, aby nebylo něco špatně, abych nebyl trapnej. Stále jsem kalkuloval. Nebyla jistota, tlačil jsem na pilu, když to nešlo, a to už dnes nedělám.“
* Jak to, že jsi se sólovým hraním začal až teď? Nemyslíš, že je to trochu pozdě?
„Myslím, že ve 38 letech není pozdě na nic. Bigbeatovou éru jsem chytil za ocas a užil jsem si, jak se patří. Ještě nebyly počítače, internet, playback by si v té době nikdo nedovolil. Dnes je úplně normální, že zpěvák dělá, že zpívá a ostatní za to zaplatí a ještě si přijdou pro podpis. Tohle neprodukuju, hraju, protože mě to těší. Chci mít při hraní volnost, poslouchat, dívat se kolem a pozorovat, jak to pěkně funguje. Že jsem začal až teď, je možná taky tím, že jsem změnil způsob života... Byly dvě možnosti, jednu jsem zvolil a teď nelituju.“
* Co tě na sólovém hraní baví nejvíc?
„ Když mi to jde a lidi to berou.Vím, jaký to je, když někdo zahraje a zazpívá. Vždycky jsem to obdivoval. Ale hrát na kytaru a někdy dlouho, není žádná legrace. Někdy jsem cítil, že už to lidi unavuje a přestávají poslouchat. To nejsou pěkný chvíle. Hodně se změnilo, střídání s tahačkou... Najednou to začalo žít.“
* Když mluvíš o kytaře a harmonice - často tě přirovnávají k Jarkovi Nohavicovi, možná právě kvůli té kombinaci. Co na to říkáš?
„Nic. Je to tak, ale vůbec mi to nevadí. Byl jsem na Jarkovi v Lucerně a jeho vystoupení řadím na 1.místo. Nic lepšího jsem neslyšel. Hraju hodně jeho písniček a cvičím další. Dokonce mi říkají, že jsem mu podobnej. Ale revival dělat nebudu.“
* Jsme u tvých „kolegů“. Jak se ti „předskakovalo“ Katapultu? Nebál ses, že tě publikum, které přišlo na Oldu Říhu, nepřijme?
„Šel bych hned znova. Bylo to fajn. Věděl jsem, že se nic špatnýho nemůže přihodit, protože si věřím a ty lidi to poznají.“
* Hraješ raději ve větších sálech nebo v přeplněných hospůdkách? V čem se to liší?
„Na velký sály nemám, ale před hodně lidmi na různých slavnostech, festivalech, hraju rád. Přeplněná hospůdka má velký kouzlo. Znám jich hodně s výtečnými lidmi, kam strašně rad jezdím, jenom není kdy.“
* A co Balbínova poetická hospůdka v Praze, srpen 2006. Jak jsi se tam "dohrál, dozpíval, do..."? Prostě, jak se ti to podařilo?
„Všechno je propojené pořád s tou kavárnou. Tam se scházela velice slušná partička lidí, s kterýma by jste se určitě nenudili. Pořád mám na talíři jak to, že to zpívá ten a ten, a je to tvoje... Proč s tím něco neuděláš. Všem jsem odpovídal, že jsem měkkej, a že nejsem z těch lidí, aby někde škemrali a nabízeli se jako kus flákoty. Nabídka od kámoše Honzy Vyskočila, že mi v tom pomůže, je dost závazná. Ať hraju kdekoli, bojím se, že zklamu jeho, kamarády, kteří mi věří. Dělám všechno, aby se tak nestalo.“
* Jaký to “na Balbínce“ bylo? Vždyť je to vyhlášený podnik, tam se začíná se slávou, nebo ne? Jaký bylo publikum - co říkalo na tvoje vystoupení?
„Hrál jsem sám tři hodiny v tahu, židlička, mikrofon a teď se ukaž! Snad nikdy jsem neměl větší strach, než na Balbínce. Jen při prohlídce fotografií jsem si říkal, co já tady dělám? Samý esa. Pražáci jak hrom! Byl jsem tak malinkej, že jsem chtěl pryč. To byla velká zkouška. Záviděl jsem cestářům v růžových vestách, opilcům, bezdomovcům... Tak moc jsem se bál. Při první písničce „Pošták“ jsem zjistil, že je ticho a všichni poslouchají. Gradoval jsem až do konce. Harmoničkou jsem všem natrhl zadky. Bylo vyhráno! Měl jsem chvílema pocit, že nade mnou někdo stojí a napovídá mi, nějakej duch, kterej už se nemohl dívat, jak se trápím. Všechno šlo samo. Teď když někde hraju, vždycky si vzpomenu na Balbínku.“
* Nenatočils tam náhodou CD? Povídej...
„Mám Balbínku CD - DVD Live. Moje první „live“, s kterým jsem spokojený. Přesto chci víc. Vím, co je chtít víc a vím už, jak na to. A taky vím, že mi nikdo z živejch nepomůže. Spoléhám na to, že písničky ze mě vylezli sami, nenásilně, od srdce a bez lhaní. Ten pocit dobře znám, kdy hodiny utíkají jako vteřiny, jak se to v člověku mele.“
* Můžeš prozradit, kdy tam budeš zase hrát? Vím, že 6. listopadu, to je už jisté? Jak to pojmeš tentokrát...
„6.listopadu a 5.prosince. Pojmu to jednoduše. Jako vždycky. Postavím se před lidi a uvidím. Žádný pořadí písniček či nacvičený proslov. Kolikrát se mě kámoši nebo kámošky ptali, čím začnu? Odpovídám vždy stejně. Nevím, ještě uvidím.“
* Balbínka, to je něco... kam až chceš jako sólista dojít? Tebe to baví, viď? A v čem je to vlastně jiné?
„S kapelou je sranda. Když to jede, je to moc pěkný. Ale taky složitější. Pokud má kapela hrát naplno, musí být všichni v pohodě. Dost často cítím, že není něco v pořádku. Možná je to tím, že nejsem typ člověka, který by měl funkci kapelníka zastávat. Vím dobře, co je to úspěch, finanční odměna, poplácávání po zádech – seš dobrej. Bohužel jsou i situace, kdy sál je poloprázdný, pořadatelé nervózní a není z čeho zaplatit techniku, dopravu atd. To je zle, i když musím přiznat, mám velký štěstí, že nemám v kapele hamouny, ale hodně skvělý kamarády. Tyhle ekonomický věci v samostatným hraní odpadávají.“
* Kde jsi na to sebral odvahu? Přeci jen se to od hraní v Keksu dost liší, tady se musíš spolehnout jen sám na sebe.
„Ono zase té odvahy nebylo tolik potřeba. Hraní v Keksu není žádná procházka růžovou zahradou. Je to víc vysilující, než hrát sám, i když se to nezdá. Na podiu je někdy díky špatný akustice příšerný rámus. Už při zvukovce je to na prášky a nedá se s tím nic udělat. Je to hodně psychický.“
* Nebojíš se, že tě dnešní doba smete?
„Nikdo mě nikam nesmete! Doba je dobrá.“
* A co KEKS? Není jim to líto, že si takhle soukromničíš? Co tomu říkají?
„Nemůžu vědět, co si povídají. Ani mě to nezajímá. Všichni mají svou práci, jistotu a muziku dělají vlastně jako koníčka. Já jsem nešika, k práci mám velký odpor a hraní mě baví.“
* Když už jsme u Keksu - jaký tam je program, co se chystá, můžeš prozradit?
„Plánujeme velký vánoční koncert, vše je vymyšlený, ale o tom až jindy. Jinak náš výroční koncert se povedl. CD Poslední bál je podle mne asi nejlepší. Co dál a nic nezkazit. Snažíme se naše vystoupení vylepšit a zdokonalit. Není to vůbec jednoduché. Snažíme se hrát jen s jednou přestávkou a dát tomu jakýsi řád a pohodu. Odbourat alkohol, hrát s lehkostí a přehledem. Snažit se vybírat slušné sály. Zkrátka, nic není zadarmo a pokud chceme, aby KEKS měl nějakou cenu, to záleží jen a jen na nás. Když to nedokážeme, půjdeme pomalu a jistě ke dnu a já rozhodně nebudu z těch odvážných kapitánů, kteří by z lodi odcházeli jako poslední!“
* Vím, že jste hráli na volebních mítincích ČSSD. Proč zrovna ČSSD? Nebojíš se, že tím můžeš u některých fanoušků klesnout?
„Mě je jedno, komu budu hrát. Jde mi pouze o lidi, kterým věřím a nemyslí jen na svoje koryta. Politika mě nezajímá. Hodně politiků mě zklamalo a udělali ze spousty lidí blbce. Byl jsem naivní, když jsem v Benešově zpíval hymnu a zvonil klíčema na náměstí. Nemám z toho dobrý pocit a dávám si velký pozor. Když vidím v televizi, jakou ostudu politici dělají, raději to vypnu a jdu si po svým. Koho opravdu obdivuju a hodně si vážím, je V. Havel. Rád jsem ho poslouchal, jeho projevům jsem rozuměl a přestože ho osobně neznám, tak vím a nebo někde pořád uvnitř cítím, že je to dobrej člověk. Ať mi zavolá kdokoli, o kom vím, že to není křivák, ale dobrej chlap kterýmu můžu věřit, půjdu mu zahrát třeba o půlnoci. J.Duras mi sice nevolal o půlnoci, ale vím, že je to člověk, který mě nezklame. Znám ho osobně, staral se na táborech o moje děti a ty bych jen tak někomu nesvěřil. A jestli jsem teď u někoho klesnul, taky dobře.“
* Budeš i nadále těžit z „repertoáru Keksu“ nebo se v sólovém hraní můžeme těšit na něco nového?
„Samosebou, že některý písničky mám přišitý a já je budu hrát až do konce. Jsou z mého života a nikomu je nedám. Jsem rád, že jsou moje. Víš, Človíček, Nářez, Pošták, Příbuznej, Pěkně si ten život dožiju… ty budou tvořit pořád základ mého repertoáru. Uvidím, jestli nějakým novým se podaří tyhle překonat.“
* Když něco píšeš, přemýšlíš jak by to na posluchače mělo zapůsobit, nebo tak daleko nemyslíš?
„Na nikoho z posluchačů nemyslím. Do muziky ekonomiku netahám. Od toho jsou jiný... Myslím jen na to, o čem to je a snažím se v sobě odhadnout to pěkný... To byste nevěřili, co je radosti, když se něco povede.“
* Kdybys vrátil čas, šel bys to zkusit do Superstar? Co myslíš, že by ti řekla Ilona, Žlutej pes a Klezla? Máš tušení?
„Asi určitě bych šel. Vždyť jsem soutěžil... jen se to jmenovalo “Hledáme nové talenty, Píseň Jihlava…“. Určitě bych zpíval podle nových trendů, asi bych byl jinak oblečený, co já vím, možná bych měl dredy. Na porotu bych se díval jako na Bohy, věřil v zázraky a ve spravedlnost. Řádil jako střelená srna a určitě bych šel za svým a bojoval. Minulý rok jsem Superstar sledoval, asi proto, že tam zpíval Vlastík. Měl jsem tu čest s ním pracovat v mém skromném studiu. Ještě mám doma nahrávku, za kterou by se nemusel nikdo stydět. Věděl jsem, že je hodně dobrej. Navíc velice slušně vychovaný člověk. U mne je Superstar on. Letos ani nevím, že je nějaký Superstar. Není čas se dívat na televizi.“
* Do konce roku máš nabitý program. A co rok 2007? Co čekáš, že ti přinese?
„Mám plány. Určitě bude křest!!! Akustický CD, které tak dlouho připravuju, se bude jmenovat Bílá raketa, podle písničky. Zpívá se v ní o lidech, kteří se moc milují, ale tady na Zemi jim to nějak moc nevychází. Proto jsem vymyslel Bílou raketu - stroj, který tyto zamilované lidi vynáší do vesmíru a tam zapomenou na všechny bolesti, starosti, problémy a věnují se jen sobě.“
Štěpáne, přeji ti, aby ti všechny plány vyšly a budeme se těšit nejen na nové CD, ale hlavně na další tvoje sólová vystoupení. Drž se!!!
I. FRANKOVÁ
Velkou kytici z převážně rozverných písniček z vlastní autorské dílny uvázal ke čtvrtečnímu svátku všem ženám Štěpán Kojan. Frontman skupiny Keks oslovil tři generace žen , které zaplnily sál vlašimského kulturního domu Blaník. Průvodním slovem mezi i během písniček vytvořil atmosféru, která rychle setřela rozdíl mezi hledištěm a jevištěm.
Poslední komentáře
13.05.2012 20:40: zhodnocení penzijních fondů www.penzijni-pripojisteni-info.cz02.05.2012 18:03: google drive vyzkoušejte online disk o googlu
19.03.2012 22:01: google maps
22.12.2011 21:09: linkbuilding